Fonologie

Abecedy

Budhót’n se skládá z z několika způsobů zápisu v několika písmech:

  1. V latince

  2. V Cyrilici

  3. Vlastní písemný systém

  4. IPA zápis fonologie

Latinka se skládá ze dvou typu:

  1. Etymologická (pro zápis přízvuků a „přesné výslovnosti“)

  2. Zjednodušená (Prostá bez zápisu přízvuku se zjednodušenou „zhuštěnou“ výslovností)

Cyrilice je upravená pro rozmanitost abecedy, tedy jsou tam přidány znaky pro vyjádření ostatních hlásek, tak aby přibližně odpovídaly realitě (pozn. Někdy tomu není tak, jelikož tyto hlásky jsou přidány k oné hlásce s nutnosti a tak jak jej jiné jazyky vyslovují je přibližné).

Vlastní zápis, je plno hodnotná abeceda se svojí vlastní diakritikou. Piktogramy a číslicemi. Tato abeceda je přizpůsobena tomuto jazyku, tedy je pro zápis nejideálnější.

Tato abeceda se dá zapsiovat dvěmi způsoby:

  1. Lineárně

  2. V cyklickém zápisu

IPA zápis fonologie, je téže jako latinka dvojitý.Jsou dvě možnosti zápisu pro zápis fonetiky:

  1. Mezinárodní standard

  2. Speciálně upravená sada pro Budhót’n pro zjednodušené psaní na počítači.

Latinka

Latinka je nejrozšířenější písmo planety a proto jde o JASNÝ výběr, který byl velmi logický, jen se v něm musely udělat některé úpravy, které byly nezbytné.

Mezi nejvýraznější patří:

  1. Serie spřežek vyjadřující hlásky.

  2. V Etymologické latince systém diakritiky, které vyjadřují přízvuky na samohláskách.

  3. V Etymologické latince systém zápisu se rozšiřuje rozlišování sikavek.

  4. Dvě dvojhlásky

Etymologická latinka

Etymologická latinka je systém zápisu latinky, který pokrývá kompletní hláskový rozsah jazyka a umožňuje kompletní etymologický zápis. Tento zápis může sloužit jak k výuce, tak i k zápisu Budhót’nu, pro profesionální účely, tedy pro zápisy, kde se počítá buď s neznalostí výslovnosti, nebo s důležitostí onoho dokumentu. 

Etymologickým zápisem doporučujeme začít, neboť jde o úplně nejtěžší latinku ale zároveň o střední cestu pro výuku, neboť ovládnutím tohoto systému se načíte i přízvuky, správnou výslovnost hlásek a i rozdíly mezi samotnými typy přízvuků. 

Níže je přiložena tabulka pro porovnání obou latinek.

latinkazjednipanázevpravá ipapopis
apostrųfʔráz
AAaalefačeština
ÁÁánančeština
ÀOɐàqapɐruský akavý přízvuk
ÂAʌânwúnɑčernořeční tvrdé A
ĂAăjnãnosový přízvuk
ÅÅɒålhëthoadvojhláska OA (WA)
ĄĄɑąng’barathɔ̃polština, velký jǫs
BBbbetbčeština
CCtscadet͡sčeština
ĆCtsːćat͡sːdlouhé C
ÇÇçaqt͡ʂpolské CZ
CzÇczchìt͡ʃčeština
ČČčhít͡ɕpolské Ć
DDddaletdčeština
ĎĎɖďönďőqɟčeština (malé vypadá jako d⁠̌)
ĐĐđafąd͡ʐpolské DŻ
DthDðdthełnðislandské Ð/ð
DzDZdzdzáńgd͡zčeština, slovenština
džamd͡ʒčeština, slovenština
EEɛethɛčeština
ËËæëmýrhæslovenské Ä
ÉÉɛːéonɛːčeština
ÈEɛ̠èmbareněmecké E, přiskříplé
ÊEɜêdtheĺɜanglické bird girl, ale krátké
FFffeńfčeština
GGggymelhgslovenština
ĞĞğamałíɢněkteré dialekty arabštiny
HHhheɦčeština
ChChxchëthx/çčeština
İÍɪːılájɪːčeské krátké I/Y, ale dlouhé
IIiithijeičeské dlouhé Í/Ý, ale krátké
ÏIɪïńtarɪčeské krátké I/Y
ÍÍíjjuthčeské dlouhé Í/Ý
ÌIìtëttĩnosový přízvuk
Οɥîn’ëɥjeri? je-li paIPA správně, gdh J̇
JJjjamajčeština
KKkkufkčeština
KhKhʁkhèşɣ/ʁstandardní arabský ghajn
LLlląńlčeština
ĹLĺamedslovenština
ĽĽʎľułʎslovenština (malé vypadá jako l⁠̌)
ŁŁwłafwanglické a arabské W
LhLɬlhămɬ/ʟwelšské LL, na konci tvrdé L
MMmmaëmmčeština
NNnnûnnčeština
ŃNŋńkingŋanglické nosové NG, spodoba
ŅŇɳņamtheɴ/ɳzadní tvrdé Ň s přízvukem
ŇŇɲňihíɲčeština
OOoorájaočeština
ÖÖəösəSchwa, německé Ö bez rtů
ÓÓómčeština
ÒOøòghuzøpřízvučné O
ÔOɔôtatürkhɔcajzlovské tvrdé O
ŐŐəːőhəːdlouhé Schwa, maďarština
PPpphepčeština
QQqqáfqarabský Qáf
RRrráđar/ʀčeština (gdh Getmanovo)
ŔŔŕjodthońrː/ʀːslovenština (gdh Getmanovo)
RhRhɾrhimmɹanglické R
RzŖɽːrzathʐ̝/ʂ̝polské RZ
ŖŖɽːːŗăjettʀ̝/ʀ̝̊dlouhé Ř (gdh Getmanovo)
ŘŘɽřeamr̝/r̝̊čeština (gdh Getmanovo)
SSssamêkhsčeština
ŚŚśınněmecké ß, průrazné S
SzŞɕszağrathʃčeské Š
ŞŞʂşýnʂpolské SZ
ŠŠʃšüɕpolské Ś
TTttafftčeština
ŤŤʈťancčeština (malé vypadá jako t⁠̌)
ŢŤʈːţiń’qʈzadní tvrdé Ť, neznělé klingon D
ThThθth’hëθanglické TH, islanské Þ
UUuʊčeština
ÜÜɯümarymaďarština, němčina?, finské Y
ÚÚúhaenčeština
ÙUùttũnosový přízvuk
ÛUʊûruk’hajɵčernořeční tvrdé U
ŮŮʉůkhiuodvojhláska UO (WO)
ŲÚʊːųmńënɵːdlouhé černořeční tvrdé U
ŰŰɯːűjaţmaďarština, finské YY
VVvvałvčeština
WVwafpřízvučné V
XXksksčeština
YYyypsylhóńɨostravština a polština
ŸŸʏÿrjâdŕʏturečtina, německé Ü bez rtů
ÝÝýwaɨːostravština a polština
ZZzzangzčeština
ŻZhʑżaʒčeské Ž
ŹZźajïndlouhé průrazné Z
ŽŽʒžéoʑpolské Ź
ZhZhʐzhaoʐpolské Ż

Zjednodušená latinka

Zjednodušená latinka, nebo chceme-li tak ho můžeme nazvat „prostým zápisem“. Jde o zápis bez přůzvuků a nevýrazných hlásek, které nemusí být zapsány aniž by zápis nebyl nesrozumitelný (samozřejěm se týká i gramatiky). Proto je zjednodušený zápis, nevhodný pro výuku tohoto jazyka a zároveň, nemusí být vhodné u složitých, nebo neznámých slov, hlavně když nevíme jak se má to slovo v Budhót’nu vyslovovat. Proto se doporučuje zjednodušenou latinku používat jedině po osvojený výslovnosti jazyka.

Výslovnost

Výslovnost

Část 1: Samohlásky

.

Samohlásky rozlišujeme na několik typů:

  1. S přízvukem

  2. Tvrdé

  3. Dyftongy

  4. Samohlásky s přehláskou

  5. Krátké

  6. Dlouhé

  7. Akavé

S přízvukem, jsou takové, při jejichž vyslovení dodje ke zbarvení, které následně způsobí silnější přízvuku na hlásce.Tyto hlásky se primárně zapisují diakritickou čárkou: [`] až na písmeno [A], které so v tomto případě zapisuje s zakulaceným háčkem: [˘].

Ăă, Èè, Ìì, Òò, Ùù

Tvrdé samohlásky,
jsou samohlásky, které obsahují tvrdý přídech, který vzniká nadechnutím, který
na okamžika je zadržen.Tyto samohlásky se zapisují se stříškou nad písmenu: [^].

Ââ, Êê, Îî, Ôô, Ûû

Dyftongy, jsou „spojené dvojhlásky“ zapisují se kroužkem,
nad písmenem a jsou dve: Å se čte jako spojené A a O a Ů se čte jako  U a O dohromady. [°].

Åå, Ůů

Souhlásky s přehláskou, jsou souhlásky s samostatnou výslovností,
která je jaksi „nataženě polknutá“ Výslovnost je jaksi nevýrazná a
přitlumená ve výraznosti. Zapisuje se s přelháskou nad písmenem [¨] 

Ëë, Ïï, Öö, Üü, Ÿÿ

Ë, je stejné výslovností
jako Ä v němčině, nebo slovenštině tedy jakési E při kterém se rozšíří
ústa.

Ï, je nejměkčí I, které v tomto
jazyku existuje, jde o I s ještě měkčí I než je klasické měkké I.

Ö, je samohláska, které se
vyslovuje zvukem, které se vyslovuje jako přitlumený zvuk mezi O a E.

Ü, je samohláska podobné samohlásce
Ö, kde je zvuk více táhnut, do písmena U.

Ÿ, je samohláska podobná
dvou předchozím Samohláskám s rozdílem, že je táhnuto zvukem do písmena Y.

Krátké samohlásky, jsou normální samohlásky, které jsou bez žádných přízvuků a změkčení, byť I a Y jsou své protiklady v tvrdosti. Jsou bez interpunkce.

Aa, Ee, Ii, Oo, Uu, Yy

Dlouhé samohlásky, jsou prodloužené samohlásky, které mají delší výslovnost, která je prodloužená. Zapisuje se čárkou nad písmenem na druhou
stranu než při přízvučných [´] nebo [˝]. Interpunkce [˝] je odvozeno od přehlásky, která poukazuje na prodlouženost přehlásky.

Áá, Éé, Íí, Óó, Úú, Ýý, Őő, Űű

Akavé À je jediná hláska tohoto typu a jde o hlásku,
která je převzatá z východních slovanských jazyků, kde se zapisuje jako О a vyslovuje se jako druhé písmeno v ruském slovu moloko (mléko).

Àà

Nosové Ą se vyslovuje jako O při které vydechnete z nosu, z čehož vznikne zvuk, kdy se zapojí i nos, kretý celý zvuk zkreslí. Což je jediná nosová samohláska, která se v tomto jazyku vyskytuje a jde o zvukově jednu z nejzásadnějších a nejvýraznějších hlásek.

Ąą

 

Schéma Samohlásek

Základní

Dlouhé

Akavé

Tvrdé

Tvrdé dlouhé

Přízvučné

Dyftongy

Nosové

Aa

Áá

À

Ââ

 

 

 

 

Ųų

Ăă

Åå

Ąą

Ee

Éé

Êê

Èè

 

Ëë

 

 

 

 

Ii

Íí

Îî

Ìì

 

Ïï

İı

 

 

 

Oo

Óó

Ôô

Òò

 

Öö

Őő

 

 

 

Uu

Úú

Ûû

Ùù

Ůů

Üü

Űű

 

 

 

Yy

Ýý

 

 

 

Ÿÿ

 

 

 

 

 

Systém změkčování

Ï->I->Y->Ÿ

İ->Í->Ý

Î

Zleva doprava od nejměkčí hlásky po nejtvrdší

Toto změkčování platí jen u písmen I a Y, neboť jiné nemá tolik měkkých a tvrdých variant Jde o písmena krátké: Ï, I, Y, Ÿ, dlouhé: İ, Í, Ý a zvlášť je písmeno Î, které nemá měkkou variantu a má i trochu jiný zvuk. Toto změkčování není rozděleno podle písmen, ale je rozeznáno ve výslovnosti, tedy neexistují ani vyjmenovaná slova, neboť je netřeba, neboť se souhlásky dají vyslovit na všechny tyto možnosti. 

Část II: Souhlásky

B b C c Ć ć Č č Ç ç Cz cz

D d Dz dz Ď ď Đ đ Dth dth Dž dž

F f G g Ğ ğ H h Ch ch J j K k Kh Kh

L l Ĺ ĺ Ľ ľ Ł ł Lh lh

M m N n Ń ń Ņ ņ Ň ň

P p Q q

R r Ŕ ŕ Rh rh Rz rz Ŗ ŗ Ř ř

S s Ś ś Sz sz Ş ş Š š

T t Th th Ť ť Ţ ţ

V v W w X x

Z z Ż ż Ź ź Ž ž Zh zh

Samohlásky dělíme na:

  1. S normální výslovností (počítají se i spřežky)
  2. Změkčené
    1. Tvrdé změkčené
    2. Střední změkčené
    3. Měkké změkčené
  3. Dlouhé/rázné

Do těchto
kategorií je důležitá výslovsnost, která je nezměnitelná.

S normální výslovností

B b [b]

C c [ts]

D d [d]

Dz dz [dz]

Dth dth [ð]

F f [f]

G g [g]

H h [h]

Ch ch [x]

J j [j]

K k [k]

Kh kh [ʁ]

L l [l]

Ł ł [w]

Lh lh [ɬ]

M m [m]

N n [n]

Ń ń [ŋ]

P p [p]

Q q [q]

R r [r]

Ŕ ŕ [rː]

Rh rh [ɾ]

S s [s]

T t [t]

Th th [θ]

V v [v]

W w [vː]

Z z [z]

Tyto výslovnosti dle této vyslovnosti se dají „Rozebrat na několik kategorií. Dle možností, které jsou dány dle výslovnosti. 

 

B [b] C [ts] D [d] F [f] G [g] H [h] J [j] K [k]L [l] Ł [w] M [m] N [n] Ń [ŋ] P [p] Q [q] R [r] Ŕ [rː] S [s] T [t] V [v] W [vː] Z [z]

Ł se čte jako v polstině tedy jako W ve slově What. Ń jako N ve slově Banka, Ŕ jako „drnčivé“ R a W jako klasické V s přítiskem předních zubu ke rtu. Ostatní hlásky, jsou  stejné jako ve slovanských jazycích a většině ostatních jazicích dle IPY.

Základní samohlásky s normální výslovností, spřežkové

Dz [dz] , Dth[ð], Ch [x], Kh[ʁ], Lh[ɬ], Rh[ɾ], Th[θ]

Dz je písmeno kdy vyslovíme zároveň D a Z, čímž vznikne znělé „C“. Dth, je neznělé D, které se vyslovuje podobně jako v Islandštině, nebo jako v Angličtině ve slovu „The“. Ch, je tzv. Měkké Ch, které je protikladem Tvrdého Kh, v tom smyslu, že alternativní výslovnost je [ç]. Vyslovuje se jako g na konci německýh slov. Opakem „Ch“ je „Kh“, které je podobné ráčkovacímu R, jen v tom smyslu je jiná, že se dá nazvat Chrčivé Ch. Lh se vyslovuje podobně jako ll ve Welštině. Rh, je R, které je polknuté jako v Angličtině. Th je hláska, která se vysloví dotykem jazyku předními zuby a výdechem, čímž vznikne zvuk, který se dá popsat jako hláska mezi F a T.

Změkčené Samohlásky.

Princip změkčení.

Č[] Cz[tɕ] Ç[tʂ]

Ď[ɖ] Dž[] Đ[dʑ]

Ř[ɽ] Rz[ɽː] Ŗ[ɽːː]

Š[ʃ] Sz[ɕ] Ş[ʂ]

Ž[ʒ] Ż[ʑ] Zh[ʐ]

Ť[ʈ] Ţ[ʈː]

Ň[ɲ] Ņ[ɳ]

Ľ[ʎ]

Princip změkšení funguje na postupném přidávání tvrdosti na změkčené souhlásky, čímž znikají jejich tvrdší hlásky, jež jsou kvůli tomuto způsobu tvoření dost příbuzné. Právě proto tvoří zvláštní skupinu. Patří mezi ně Dvě Koartikulované frikativy (Č a Ž), dvě Afrikáty (Cz a Dž), dvě Postalveolární frikativy (Sz a Ż), dvě Retroflexivní Frikativy (Ş a Zh), Čtyři Plozivy (Ť, Ţ, Ď), Dvě Palatální Frikativy (Ç a Đ), Jedna Palatální aproximanta (Ľ), Dvě nazály (Ň a Ņ),