Kniha III. Ctnosti
Část I. Ctnosti Muže
Mužské ctnosti, jsou stejně jako všechny ty činnosti a povahy, jež patří k Mužské podstatě a jsou použity ke konání dobra. Tedy, například: I Agresivita, správně použitá koná mnoho dobra, záleží na okolnostech a na nastavení člověka, stejně jako i jak se umí ovládat. Tedy Mezi klasické Ctnosti muže, jsou ty, které jsou Energické, Projevující Dominanci a Uvědomělost s cílevědomostí.
Tedy typické mužské vlastnosti jsou:
- Uvážlivost
- Agresivita
- Průbojnost
- Divokost
- Odbojnost
- Vůdcovství
Proto ten kdo má Duši Muže, je doopravdy muž, i když je v těle Ženy a naopak. Prostě souhra v ně člověka. Nikdy ne mimo něj, jen ve vnitř. Proto může být řečeno, že Osoba, co má mužské vlohy, je psychicky (nikoliv fyzicky) Muž, čímž má primárně ty ctnosti.
Část II. Ctnosti Ženy
Ctnosti ženy jsou takové co v podstatě doplňují, případně neutralizují ctnosti Muže, takovým stylem aby nebyl chaos, nýbrž DUÁLNÍ ŘÁD. Ctnosti Ženy, jsou velice emoční, jenže jiným stylem než ty Mužské, neboť jde o velmi ušlechtilé city, které v takové míře nemá každý a proto ten kdo je má, má i v sobě cítění ženy, poté je otázka jestli má čisté Ctnosti Ženy?
Ctnosti Ženy, jsou se mohou smíchat v osobnosti s Ctnostmi Muže, ano, jenže musí jedno nebo druhé převažovat aby to byla povaha Muže, nebo Ženy. Toto si nevybíráme, nýbrž se to vyvrbí. Proto ty Ženské jsou i mnohem komplikovanější, neboť jde o velmi složité Ctnosti, které i tak nemá každá Žena. V praxi jde o kombinaci všeho, kolem emocí.
Čistě Ctnosti Ženy vždy doplňují Mužskou podstatu a jsou jejím opakem, který ukazuje jak zrcadlo tak i neutralizuje přebytečnou energii-uklidňuje. Typickými Ctnostmi, jsou ty, které jsou klidně, usměrňující, dávající klid na duši. Z čehož vyplývá, že Ctnosti Ženy, doplňují ctnosti Muže. Tedy Vše se doplňuje.
Typické Ženské ctnosti jsou:
- Konejšivost
- Jemnost
- Citlivost
- Umírněnost
- Diplomacie
- Schopnost uznat svou chybu
Proto Právě Role Ženy v rámci Ctností je velmi důležitá. Neboť Usměrňuje Energii, kterou nosí Muž, pročež je Usměrňovač. Ten kdo je Průbojný jako muž a dokáže se usměrnit jako usměrňuje žena muže dosáhne rovnováhy v životě.
Část III. Špatné ctnosti
Špatné ctnosti, jsou takové ctnosti, které nevedou k užitku, tedy nejsou prospěšné. Mezi takové učebnicové příklady můžeme uvést lenost. Jenže pozor lenost může vést i k pokroku a tím je nutné se ptát jestli z dlouhodobého hlediska, nebo z hlediska krátkodobého? Proto se musí vždy ptát jestli ten užitek je krátkodobý, nebo dlouhodobý.
Právě proto musí být i tázáno, který z účinků je nyní nejvhodnější. Právě to je jedna z palčivých otázek: Co je vhodnější? Vhodnější jest to co je prospěšnější pro většinu. Tedy vše je volba a rozhodnutí. Tedy rozhodnutí je na lidech, tedy je se nabízí jak to “nezvorat”. Tedy důležitý je aby lidský faktor neselhal a to i zajistit všemi prostředky.
Tedy Špatné ctnosti jsou jako dvojsečný meč, který je potřeba umět ovládat. Proto je nutné aby Špatné vlastnosti byly ovládány dokonale a musí být v rovnováze s Dobrými.
Část IV: Dobré ctnosti
Dobré ctnosti, jsou ty co vedou k užitku, jež pak nese své Ovoce. Proto právě, Dobré ctnosti, mohou být i hříšné, neboť právě Dobrá ctnost má i dobrý konec. Jedině tak, se koná opravdové Dobro. Proto právě, je nutné Seberozvíjet, abysme dokázali i ze špatného těžit tak aby bylo zlo přetransformováno v dobro. Nelze předpokládat, že by nedisciplinovaný člověk svévolně tvořil dobro a tím i tvořil dobré ctnosti, které jsou doopravdy dobré. Jedině tak může člověk i změnit svět k lepšímu, když (při nejlepším), dobrý člověk, se naučí sebedisciplíně a začne utvářet svoje prostředí tak aby bylo co nejsnesitelnější.
Právě proto musí být tázáno, co je vhodnější; jestli vypustit řízeně a úmyslně, trochu zla, nebo trochu dobra, protože i zlo může být ve své podstatě dobré, jestli slouží účelu. V podstatě silou, která dokáže ovládat dobro a zlo a tím i nás a naše ctnosti je naše mysl. Proto je nutné se učit jak sám o sobě, tak i o svých pochodech, které mohou velice pomoct ovládat nás samotné.
Dobré ctnosti, jsou takové co postupně utvářejí okolí člověka k jeho růstu jak mentálnímu tak i osobnímu, zároveň podporují k tomu i ostatní a neumenšují roli člověka v životě, naopak ho učí a tím ho i posilují. Nelze říct, že člověk, který umí ovládat svou vůli, má dobré ctnosti, může je využívat, ale vždy vyvstane otázka: Proč? Jaký z toho je prospěch? Jaký to má důvod? A jestli tyto otázky jsou zodpovězeny, že čistě v jeho prospěch, je to poloviční úspěch, jestliže je jde o hromadný prospěch, je to čistý úspěch a jestli nejsou splněny je to jasný neúspěch. Proto právě, se musíme ptát: Proč? Jinak můžeme se vydat na špatnou cestu, ze které není návratu. Tedy proto lidé i individuum si musí uvědomovat jak kým je a jestli jím je doopravdy, nebe jestli není jen obyčejnou zvěří.