Kniha I: Kosmologie
Část I: Bůh
1.Co je to Bůh? Bůh je to co nám rozkazuje a řídí nás ze vnitřku.
2.Je to naše duše, naše svědomí, to JÁ člověka.
3.Bůh je vůle, duše, mysl, svědomí. Prostě vše co se týče našeho JÁ. Jde o divokost, nikoliv rozum, jeho opakem je logika. Vše co je lidské, je Bůh.
4.Bůh je v člověku, neb to co ctí člověka, je dobro i zlo, je člověkem!
5.Proto je nutné se zeptat: Proč ctíme Boha, ne Člověka!
6.Protože, ctíme vše co je nelidské; ctíme zvěř!
7.Jenže, co je zvěř? Zvěř je opak člověka. Je to živé, ale nemá svoje Já.
8.Člověk může být Bohem, jen tehdy kdy není zvěř, ale musí být i více člověkem, než jsou lidé.
9.Bůh je důsledek evoluce člověka; rodu Homo Sapiens Sapiens.
10.Na počátku, byla zvěř, ze zvěři člověk a z člověka bůh! To je Evoluce a proto věřím v Boha.
11.Bůh je náš vnitřek, stejně jako naše okolí. Jestliže Bůh je s námi, my jsme s ním a tím jde o opravdovou symbiózu, která znamená, že jsme doopravdy Lidé.
12.Když člověk, je už s Bohem, je Bohem samotným, tedy je poté Bohem!
13.Bůh je osobou, která je člověkem větším než člověk sám.
14.Proto je nutné vyšlechtiti Boha.
15.Bůh nemá fyziologické vlastnosti člověka.
16.Bůh se smrti nebojí, stejně jako života, pro něj to je jednička a nul. Neboť je díky svým schopnostem, nejlepší z nejlepších.
17.Jestliže Bůh, je již netřeba tak musí být vylepšen.
18.Bůh a člověk je jedno, stejně jako dobro a zlo.
Část II. Člověk
1.Člověk je neotesaný Bůh.
2.Je na rozhodnutí člověka, jestli se stane bohem, nikoliv na vyšší moci.
3.Člověk je bůh na zemi, až zemře je Bohem tam kde skončí.
4.Z člověka vzniká Bůh, proto lidským krédem je sebezdokonalování.
5.Smrtí člověka, nic nekončí, energie z něj přežije vše a energie je duše.
6.Život a smrt jsou v podstatě jednička a nula bytí.
7.Cesta, jak sesadit Boha, je znevážit Člověka.
8.Cesta, jak korunovat Boha, je spojit lidské stránky Dobra a Zla v jedno.
9.Stejně jako opilost, je i stav Člověka pomíjivý, neboť vše jednou skončí.
10.Jestliže Člověk nenechá v sobě probudit Boha, je dále jen Člověkem, který je stagnující.
11.Člověk stejně jako Bůh nejsou neomylní.
12.Člověk je člověkem jestliže je uvědomělý nebo ne.
13.Cesta životem je jen jediný způsob jak se stát Bohem, je to prostor pro sebezlepšování.
14.Bůh je Nadčlověk a proto Bůh je mrtvý i živý, neboť jde o evoluci člověka.
15.Člověk, který je nedodržuje desatero, není dostatečně inteligentní a nemá žádnou schopnost sebezlepšovat se, nemůže být Bohem a zároveň nemůže být člověkem, je podčlověkem.
16.Člověk je všechno, co dokáže stvořit příroda, ostatní je na člověku.
17.Člověk padne, jeho děti jsou věčné, stejně jako jejich novost.
18.Osoba je Člověk, stejně jako může být Bohem, nebo může být Ďáblem.
Část III. Dobro
1.Dobro a zlo je relativní pojem, je obojí potřeba mít v rovnováze, aby Bůh byl právoplatným.
2.Dobro je Bůh a Zlo je Člověk, tedy jeho pravá podstata.
3.Bůh jsou Dobré vlastnosti, tedy Vědomosti, morálka a lidmi nazývané kladné vlastnosti.
4.Zlo je chtíč, typické lidské vlastnosti jako nějaká žádostivost, Touha po něčem a jiné. Tedy vlastnosti za, které se Člověk stydí.
5.Aby jsi byl dobrým člověkem musíš mít Dobro a Zlo v rovnováze, nikoliv je potlačovat.
6.To co ze sebe člověk projeví za nějakým záměrem též může být dobro, pokud neškodí společnosti, nebo sobě, či blízkým.
7.Dobro je cesta ke zdokonalením, poté už zbývá i přijmout svoji temnou stránku a zkrotit jí!
8.Neexistuje kompletní pohled na Dobro ani na Zlo.
9.Tedy jestliže Člověk si neudělá pořádek v hlavě, kde sídlí, Dobro, Zlo, Bůh a celková podstata člověka, nemůže býti Bohem.
10.Cti všechny své stránky abys byl vyrovnaný a neztratil svoji sílu.
11.Bez dobra nelze žít stejně jako beze zla.
12. Vše existuje v protikladech a ničeho nelze dosáhnout jinak než rovnováhou všude-kompletní rovnováhou.
13.Jedině rovnováhou se dá všeho dosáhnout, stejně jako býti Kompletním Bohem nad vším.
14.Nic není důležitější než tvořit realitu, svým tělem a svojí duší, myslí, prostě vším, neboť my jí vnímáme a proto vnímáme Dobro a zlo v sobě.
15.Dobro lze jedině řídit, přímou kontrolu a tím vzniká vyšší dobro.
16.I když Dobro ctíme v srdci, nesmíme zapomínat na Zlo v sobě, neboť i to musí mít místo v srdci aby vše bylo pod kontrolou.
17.Jestliže necítíme Dobro nebo Zlo, nejsme Člověkem ani Bohem a poté musíme hledat sebe.
18. Dobro a Zlo jsou součásti Lidské i Božské persony a Osobnosti.
Část IV: Zlo
1.Síla ve Zle je rovná síle v Dobru a je na nás jak s ní naložíme.
2.Zlo není zlo v naší konvenci chápání, nýbrž naše temná strana.
3.Není většího štěstí než mít vše srovnané a ovládané myslí.
4.Zlo je způsob, jak dosáhnout své cíle.
5.Zlo je to co nás pohání!
6.Spojení dobra zla lze jen ve svých tužbách a v lze to vše korigovat jen ve své inteligenci.
7.Zlo jestliže je neukojené je stejně strašné jako neukojené Dobro.
8.Jen Člověk je složen z Dobra a Zla, zvířata jsou mimo.
9.Zlo i Dobro v člověku jsou neutišitelné, a my jsme jen jejich pánem.
10.Nelze bojovat proti zlu, musíme ho přijmout.
Část V: Země
1.Země je naše součást a my jsme součást země.
2.Země je naše Matka i Otec.
3.Nikdy nesmíme zapomenout odkud pocházíme: ze Země.
4.Člověk se zrodil na zemi a jeho úkolem je postupně pronikat dále za hranice Země.
5.Člověk co je spjat se Zemí, je spokojen a Země je sním všude kde bude.
6.Jen Člověk s otevřenou myslí a naplněn moudrostí, může žít s vědomím, že neuvidí Zemi a přesto jí mít v sobě.
7.Země je naše živitelka a musíme se od ní naučit jak si vše obstarat bez ní.
8.Člověk bez svého sémě je jako sirotek.